Svádí to napsat, že Bára Holečková je úplně obyčejná dvanáctiletá holka. Jenže není. Předně hrozně ráda čte, zvlášť v seně na půdě na chalupě u babi Jizerské a zvlášť staré knížky ještě po babiččině mamince. Jsou sice psané trochu klopotnou češtinou, ale mají krásné obrázky a zlatou ořízku. Potom ji rodiče posílají na spoustu kroužků, a uznejte, které dítě dnes musí chodit na klavír, na francouzštinu a ještě na gymnastiku. No a pak se Báře prostě dějou divné věci. Cožpak to, že se rodiče bez ohledu na její přání přestěhovali z pražského paneláku do domu se zahradou někde za Prahou, takže Bára musela změnit školu a přišla o všechny kamarády - to se stává kde komu. Ale aby někdo našel na půdě kouzelný atlas, tak to už tak běžné není.
Bára ho našla.
A nejen atlas - ještě černou kočku Barču s bílými tlapkami, kterou jaksi koupili i s tím domem a která má s tím kouzelným atlasem bezpochyby něco společného.
Kouzelný atlas přenáší Báru do minulosti. Někdy je to legrace, někdy je to docela drsné a skoro vždy neuvěřitelně 
zajímavé a napínavá. Bára se totiž pokaždé dostane do opravdové, skutečné minulosti - to není žádná fantasy, ale realita. No, pravda, kouzelný atlas a záhadná kočka Barča trochu fantasy jsou, ale tím to namouduši končí. A protože Bára, jak už bylo napsáno, cestuje do opravdové minulosti, ten, kdo sní všechny ty neuvěřitelné příhody bude prožívat, se toho také strašně moc dozví o historii. Kam všude už atlas Báru přenesl se můžete podívat zde.
Bářiny příběhy už jsou tak oblíbené, že nejen získaly "čtenářskou zkratku" a říká se jim Bárovky, ale používají se na základních školách ke společnému čtení i ke zpestření hodin vlastivědy. Když jsme to zjistili, začali jsme pro kolegyně a kolegy na ZŠ připravovat k jednotlivým knihám pracovní listy, které jsou zdarma ke stažení na stránkách nakladatelství Grada.
S Bárovkami jezdíme na besedy nejen po knihovnách a školách v republice, ale zvou nás i do zahraničí.