Velká voda
Dlouho jsem se sem nedostala, protože jsme měli fůru učení a taky jsem měla práci s atlasem. Ale teďka skoro dva týdny v kuse pršelo a jsou povodně. Byli jsme se podívat na Vltavu, je špinavá a hučí a vypadá tak... majestátně. Jako že jí člověk prostě musí uhnout z cesty. Tatínek říká, že s ohněm se dá bojovat, ale před vodou se dá jenom utéct. A že si dřív lidi nestavěli domy úplně u vody, protože věděli, že se řeky občas rozvodní. A taky že řeky tekly klikatěji, pak jim lidi začali narovnávat koryta, aby řeky tekly rychleji a vyrobilo se víc elektřiny ve vodních elektrárnách nebo co. No a jak řeka teče rovně a rychle a naprší do ní, tak smete všechno, co má v cestě. Klikatá řeka teče pomaleji a není tak nebezpečná. Ale že lidi si myslí, že poručí větru dešti, teď už taky Bukurešti. Nebo co. A že nechápe, když jim to ty baráky vzalo před jedenácti lety, proč si je stavěli znova na tom samém místě. No, já si myslím, že to tam třeba měli rádi. Maminka říkala, že když ona byla malá, tak že v Jizerkách, jak bydlí babi jizerská, v létě kolikrát pršelo i dva týdny v kuse a bylo to normální a že jednou byl takový slejvák, že to teklo chalupou. Dveřma od chlíva to teklo dovnitř a dírou pro slepice to zase z chlíva teklo ven. Ona ta chalupa stojí ve svahu, tak to šlo. To bych teda chtěla vidět, jak teče voda chalupou. A prý se to tak dělávalo, že se prostě otevřely v chalupě dveře dokořán, aby voda mohla protéct a nic jí nebránilo a ona nic nerozbila.