Tak si dneska všichni hráli na dýně, upíry a čarodějnice. Do školy jsme mohli přijít namaskovaný a i některý učitelé byli namaskovaný. Jaroušek šel za Harryho Pottera, ale ten měl jít fakt za dýni. Nojo, jenomže to by nikdo nepoznal, že je to maska, protože Jaroušek jako dýně vypadá i v civilu. Mně se nechtělo jít za nic, tak jsem nešla za nic a všichni se na mě koukali jako na debylku. Jenomže keltský nový rok přece není o dýních a o upírech. Já jsem u Keltů na jejich nový rok byla. Oni zapalují velké ohně, protože tu noc mizí všechny hranice mezi světem živých a mrtvých a mrtví se přicházejí ohřát k ohni. Ale kdyby vstoupili do domu, k domácímu ohništi, bylo by to neštěstí. Proto ty ohně venku. Keltové svoje zemřelé vidí. Ne všechny, ale ty, co umřeli nedávno nebo které měli hodně rádi. Někteří s mrtvými i mluví, druidové určitě. A já si myslím, že jsem tenkrát u ohně zahlédla Oisína - Malého jelena, který padnul v bitvě s Římany a ještě se mi po něm hodně stýskalo. No a když vím, o čem je tahle noc a že to proto se taky na dušičky zapalují na hřbitovech svíčky, tak přece nebudu někde trapčit s dýní.
Helouvýn
