Vymyšlené osoby jsou služebnictvo v domě Makovského z Makové, Peršan, Ludovica Manuela a další jménem neuváděné postavy. Co se týče Rudolfa a jeho bratra Matyáše, jedná se o známé historické osobnosti a není tudíž potřeba se o nich šířit. K dalším postavám tu najdete informace vztahující se zejména k ději knihy.
Tycho Brahe a jeho rodina:
Tycho Brahe (14.12. 1546 - 24.10.1601) - vlastním jménem Tyge Ottesen Brahe. Svá díla však podepisoval latinskou formou svého jména, Tycho (gen. Tychonis, proto skloňujeme Tycho, 2.p. Tychona), a to mu už zůstalo. Příjmení Brahe se skloňuje Brahe, 2.p. Braha. Občas se chybně uvádní tvar Tycho de Brahe, ale není důvod přidávat k dánskému příjmení francouzskou předložku, to je skutečně pozdější omyl. Brahe byl do Prahy pozván na radu Tadeáše Hájka z Hájku v r. 1599. Pověsti uvádějí, že Tycho zemřel proto, že se mu protrhl močový měchýř, neboť dvorní etiketa nedovolovala vstát od stolu dříve, než vstane císař. To je vysoce nepravděpodobné, protože dříve než k protržení měchýře by došlo k samovolnému úniku moči )pokud by se nejednalo např. o měchýř ulcerózní). Existují teorie o tom, že Brahe byl otráven, přičemž první pokus nevyšel a vražedný útok byl po několika dnech zopakován, tentokrát již úspěšně. Nicméně neexistuje nezvrratný důkaz. Brahe je pohřben v Týnském chrámě na Starém městě v Praze. O nos přišel Brahe 29. prosince 1566 v souboji s Manderupem Pasberegrem na plese v Rostocku.
Kristina (zemřela 1604), Brahova družka - původem selka, poddaná rodiny Brahových. Jako se svou poddanou se s ní Brahe nemohl oženit, žili tedy spolu v nemanželském svazku (jak se lidově říká "na hromádce") zhruba od r. 1572 až do Tychonovy smrti, tedy 30 let. Měli spolu 8 dětí, z nichž dvě zemřely dříve, než se s Brahovými setkala Bára (Kristine 12.10.1573 - 26.9. 1576 a Claus 2. - 8.1. 1577).
Magdalene Brahová (1574 - 1620?) - jejím snoubencem byl Gellius Sascerides, student madicíny v Uraniborgu, ale ze svatby sešlo a Magdalene zůstala neprovdaná.
Sophie Brahová (4.8. 1578 - 1655?) - její osud není příliš jasný. Buď se provdala za Adama Felze narozeného v roce 1601 a měla s ním dceru, nebo zůstala stejně jako její starší sestra neprovdaná.
Lisbeth (Elisabeth) Brahová (1579 - 1613) - r. 1601 se provdala za Franse Tengnagela, měli dva syny a dvě dcery a odstěhovali se do německého Řezna.
Sidsel (Cecilie) Brahová (1580 - 1640) - v roce 1608 se provdala za švédského barona Gustava Sparra ze Sundby. Když ovdověla, vdala se za Rakušana von Prössinga. Zemřela pravděpodobě v Krakově a moc se neví, jak se tam dostala.
Tyge Brahe (28.8. 1581 - 2.9. 1627) - někdy také nazýván Tycho (ale v knize byla důsledně dodržována dánská varianta jména, aby se nepletl s tatínkem). Tyge skutečně studoval na universitě ve Wittenbergu. V roce 1604 se oženil s ovdovělou Markytou von Vitzthum. Měli pět dětí, ale dospělosti dožily pouze dvě, Christina Barbara a Otto Tyge. Ani jeden z nich neměl děti, a Otto Tyge tak byl poslední z rodu Brahů.
Jörgen Brahe (1583 - 1640) - za třicetileté války se stal důstojníkem v armádě saského kurfiřta. Jörgen se prý oženil s bohatou baronkou, ale neměl legitimní potomky. Byl přepaden a zabit v Křivoklátských lesích.
Frans Gansneb Tengnagel von Kamp (1576 - 1622)- Tychonův asistent od r. 1595. Předtím studoval na čerstvě založené (1585) universitě ve fríském Franekeru. R. 1601 se stal i jeho zeťem (vzal si Lisbeth, viz výše). Místo vědy se pak začal věnovat politice.
Johannes Kepler a jeho rodina:
Johannes Kepler (27.12. 1571 - 15.11. 1630) - Kepler byl nedonošené dítě, stonavé, ve dvanácti letech prodělal neštovice, což ho také poznamenalo, měl i problémy se zrakem, nicméně ducha byl bystrého. Vystudoval bohoslovectví, matematiku a astronomii v Tübingenu, ale pro své nekonzervativní názory byl prohlášen za neschopného duchovní služby. Učil tedy matematiku na gymnáziu, dokud r. 1598 v Rakousku neskončila náboženská svoboda a nekatoličtní učitelé nebyli vypovězení ze země. Keplera zachránilo pozvání císaře Rudolfa a Tychona Braha, který uznával Keplerovy schopnosti, a tak r. 1600 přibyl do Prahy (čehož později Tycho litoval, protože se bál, aby ho Kepler náhodou nepřekonal, a dost se nesnášeli). V Čechách nakonec Kepler zůstal dvanáct let, pracoval i pro Valdštejna, jemuž sestavil horoskop předvídající Valdštejnovu smrt (horoskopy si Kepler přivydělával a jeho příměr astronomie k moudré matce a astrologie k záletné dcercena str. 97 je v podstatně citát). Kepler byl dvakrát ženat, ale jeho druhou choť (Zuzana Reutlingerová, sňatek 1613) Bára na své návštěvě v Praze pochopitelně nepoznala. Dětí měl Kepler celkem dvanáct, dvě zemřely v dětském věku.
Barbora Keplerová (1574 - 1611 )- dvojnásobná vdova, Keplera si brala jako 23letá, z prvního manželství měla dceru
Regina Keplerová (?) - dcera Barbory Keplerové z prvního manželství (také se uvádí jméno Gemma van Dvijneveldt)
Dvořané Rudolfa II.:
Jeroným Makovský z Makové (? - 1630) - v letech 1599 - 1603 byl osobním komorníkem císaře a díky intrikám ovládal na dvoře prakticky vše. Původně byl erbovnímm měšťanem v Soběslavi, pohyboval se na dvoře Petra Voka a věnoval se alchymii, r. 1598 získal titul rytíře. Podařilo se mu nesmírně zbohatnout, v Praze vlastnil 4 domy, mimo jiné ten U tří červených růží, některé z nich byly darem od císaře. Svým povýšeným chováním a pletichami popuzoval šlechtice i měšťany, byl to, podle dobových svědectví, i opilec a kuplíř. Nějakou dobu bych pod pochranou císaře, ale zdá se, že pak chtěl úplatek i po něm, takže ji ztratil. R. 1603 byl souzen a odsouzen k smrti, což však bylo zmírněno na doživotní žalář. V něm však až do smrti nebyl. Podle jedné verze byl propuštěn českými stavy r. 1619 v naději, že je dovede k Rudolfovým cennostem, podle druhé verze se na svobodu dostal až po Bílé Hoře.
Ottavio Strada (1550 - 1612) - Rudolfův antikvář v letech 1581 - 1607, bratr císařovy milenky Kateřiny Stradové (jejich otec Jakub byl také Rudolfovým starožitníkem)
Petr Vok z Rožmberka (1539 - 1611) - jeden z nejvlivnějších českých šlechticů doby přebělohorské, nekatolík (na rozdíl do svého staršího bratra Václava). Stál v čele těch, kdož donutili Rudolfa r. 1609 stvrdit rozsáhlé náboženské svobody Rudolfovým majestátem. V roce 1611 rodinným pokladem vyplatil vojsko pasovských, které do Čech povolal Rudolf, aby tak zabránil dalšímu pustošení země. Jeho smrtí vymřel rod Rožmberků.
Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568 - 1628) - od r. 1591 říšský dvořní rada a od r. 1599 nejvyšší kancléř až do své smrti. Jako katolík odmítl podepsat Rudolfův majestát. V letech 1623 - 1624 získal pro svůj rod knížecí titul.
Astronomové, astrologové a alchymisté:
Edward Kelly (11.8. 1555 - 1.11. 1597) - psáno též Kelley, vlastním jménem Edward Talbot. Astrolog a matematik byl doporučen Vilémovi z Rožmberka, r. 1584 se dostal na císařský dvůr. Snažil se přeměnit rudu na zlato. Kelly tvrdil, že hovoří s anděly pomocí zvláštního jazyka - enochian - a že je vidí v křišťálové kouli. Po té, co r. 1591 v souboji (souboje byly zakázány) zabil dvořana Hunkerla, byl uvězněn na Křivoklátě. Při pokusu o útěk si zlomil nohu.
Mikuláš Koperník (1473 - 1543) - polský astronom a matematik, r. 1507 nastínil teorii heliocentrické soustavy.
Giordano Bruno (1548 - 17.2. 1600) - italský dominikánský kněz, obviněn z toho, že hlásá, že objevil příčinu pohybu Země a nehybnosti oblohy, a z toho, že tvrdil, že vesmír je nekonečný, protože to odporovalo Bibli.
Claudius Ptolemaios (cca 85 - 165 n.l.) - řecký geograf, astronom a astrolog, který pravděpodobně působil v egyptské Alexandrii.
Abú Músa Abd Alláh Džábir ibn Hajján ibn Abd Alláh al-Azdí (cca 721 - 815) - známý též pod latinským jménem Geber, nazývaný otcem chemie. Národnostní byl buď Arab nebo Peršan. Objevil kyselinu chlorovodíkovou a kyselinu dusičnou, destilaci a krystalizaci, jako první připravil lučavku královskou
Ostatní:
Jehuda Arje ben Becalel (1512/1526 - 1609) - varianta Jehuda Löw ben Bezalel je německý překlad a přepis jména (Arje je hebrejsky lev a aby Němec vyslovil "c", musí mít napsáno "z"). Jehuda, syn Becalelův, se pravděpodobně narodil ve Wormsu. V praze pobýval v letech 1573 - 1584 a potom od r. 1588. Mezitím pobýval různě po Polsku a Moravě. V roce 1592 se poprvé setkal s císařem a také znovu opustil Prahu, tentokrát odjel do Poznaně, do Prahy se vrátil znovu po několika letech. Udává se, že z Prahy odcházel kvůli neshodám s pražskou židovskou obcí. Byl dvakrát ženat a měl čtyři děti. Zda se zabýval kabalou, je sporné, ale věnoval se pedagogice. Razil názor, že vyučovat se má podle možností a potřeb žáků, nikoliv podle osnov (tzn. každý žák má postupovat svým tempem a má být vyučován tomu, co je úměrné jeho věku a schopnostem). S Tychonem Brahem se opravdu přátelil a golema opravdu nevytvořil. To je (pravděpodobně německá) legenda z 19. století, která tvrdí, že rabbi měl golema uplácat, aby chránil ghetto, protože měl (rabbi, ne golem) esoterické znalosti toho, jak Bůh stvořil z hlíny Adama. Jehudovi ben Becalel se říkalo "pražský Maharal", což je hebrejský akronym Morenu ha-rav Liva nebo Morenu ha-gadol rabi Liva (náš velký učitel rabbi Liva, tj. Löw, Arje).
Hosajn Alí-Beg - vyslanec perského šáha Abbáse I., stál v čele poselstva
Abbás I. Veliký (nar. 1571, vláda 1587 - 1629) - perský šáh z dynastie Safíovců. Od deseti let byl místodržícím v chorásánu. V šestnácti mu to přišlo málo, provedl státní převrat, své dva starší bratry nechal popravit a otce donutil k abdikaci. Během vlády téměř zdvojnásobil rozlohu své říše. V letech 1599 - 1602 se po Evropě pohybovalo jeho poselstvo s cílem získat evropské panovníky pro spojenectví proti osmanské říši. Trvalé vztahy navázal Abbás s Anglií (koneck konců druhým mužem, který vedl poslestvo, byl sir Anthony Sherley).
