Úžasné Bářino dobrodružství. Tohle mě obzvláště bavilo, protože mám ráda Island a něco nového jsem se o něm díky knize dozvěděla.
Lemur007, Databáze knih, 23.1. 2019

V roce 1627, kdy v Evropě, jak ví každé malé dítě, zuřila třicetiletá válka, se objevily u islandských břehů podivné lodě. A z nich vyskákali podivní lidé. Piráti. Piráti ze severní Afriky, z Alžírska. To, že Islanďané jejich nájezd dodnes nazývají Tyrkjáránid, tedy něco jako turecká loupež, nemá s Turky nic společného. Islanďané odtržení od zbytku světa v té době měli i velmi matnou představu, jak vypadá veverka, protože na Islandu nežije (ale znali ji z mytologie, veverka Ratatösk běhá po posvátném dubu Yggdrasilu), natožpak aby dokázali odlišit jednoho machometána od druhého. Piráti přepadli městečko Grindavík, kde to až do sopečných erupcí v roce 2023 a 2024 byla největší událost, o které se pořád mluvilo. Pak se piráti vrhli na Vestmanské ostrovy. Hltala jsem příběhy nešťastníků, kteří byli zotročeni a odvlečeni do čtyřicetistupňových veder. Řada jich pomřela, po mnohých se slehla zem, někteří se ale svým pánům zalíbili, protože byli chytří a pracovití, a ti si získali dobré postavení a dokonce svým krajanům pomáhali. Síra Olaf se v Alžíru moc neohřál (tedy vedro mu bylo, ale nepobyl tam moc dlouho).

Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Super, super, super, strhující děj, sympatická hlavní postava, Veronika Válková je naprostá knižní bohyně :)
Alča, Knihy Dobrovský, nedatováno

Tahle bárovka vznikla opravdu zajímavým způsobem. V roce 2009 jsem letěla na Island na přípravnou návštěvu v rámci výměnného projektu, který jsme plánovaly s kolegyní pro naše studenty. A protože nám zbyla chvilka času, rozhodly jsme se zaletět na Vestmanské ostrovy u jižního pobřeží. Byl to fantastický výlet. Ostrov Heimaey, který je z celého souostroví jediný obydlený, postihla v roce 1973 katastrofa - vybuchla na něm sopka. Bylo to v noci a v zimě, ale Islanďané jsou na sopky kadeti a během 30 minut už evakuovali první obyvatele. Heimaey je totiž rybářský ostrov, v přístavu kotvilo asi 70 lodí, takže se hned pustili do práce. Tvrdí se, že nedošlo k žádným lidským obětem. Já jsem ale slyšela, že jedna byla. Feťák, který chtěl využít situace a vykrást lékárnu, ve které ho to zavalilo. Část města zalila láva. Erupce trvala celých pět měsíců. Ale pak se lidé vrátili a ostrov zase ožil. Bylo zvláštní procházet se po  hřbitově domů. Tam, kde městečko zmizelo pod lávou, to vypadá jako úplně normální islandská krajina, ale pod nohama chodce se skrývají domky. Některé jsou 16 metrů hluboko, jiné až 40. Jejich majitelé na místa, kde domy stály, umístili pomníčky. No a na takovémhle prazvláštním ostrově jsem narazila na prazvláštní příběh...

Tuhle autorku prostě zbožňuji, i když jsem dospělá. Znovu jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací. Větou bez samohlásek boduji u svých vlastních dětí :)
Pavlnka, Databáze knih, 27.6. 2016

Piráti ho chtěli využít jinak. Protože zjistili, že je to vzdělaný a vážený pán, poslali ho pro výkupné k dánskému králi, jelikož Island byl tehdy dánský. Ale jeho ženu a děti si nechali v podstatě jako rukojmí. Olafa převezli přes středozemí moře do Itálie a tam ho nechali, ať si poradí, jak umí. Bez peněz, bez prostředků, pána starého šedesát tři let, což tehdy byl pomalu stařec nad hrobem. Síra Olaf se vydal válkou rozbouřenou Evropou na sever. Cesta to byla náročná, občas narazil na nějakého dobrodince, který ho kousek svezl, občas spíš na lumpy. Nejsmutnější mi přišla příhoda, kdy klepal na dveře nějakého kláštera a doufal, že ho nechají přespat a dají mu najíst. Mniši otevřeli, zeptali se, odkud je, a když řekl, že z Islandu, přibouchli mu dveře před nosem se slovy, ať mu pomůže Luther. Islanďané byli totiž luterání. Síra Olaf se přesto do Kodaně dostal. Krále ovšem tou dobou pár Islanďanů v Africe vůbec nezajímalo, měl úplně jiné starosti. Jak už víme, probíhala třicetiletá válka, a fázi v letech 1625 - 1629 se říká válka dánská, protože tehdy největší tíži války na svých bedrech neslo právě Dánsko. Síra Olaf se tedy na Vestmanské ostrovy vrátil s nepořízenou. Zhruba o deset let později, kdy se do války zapojila i Francie (válka francouzsko-švédská), se král na své nebohé odvlečené poddané rozpomněl. Z těch asi 500 zajatců se podařilo vykoupit 50, zbytek už nikdy nikdo nedohledal (až na těch pár, kteří se vrátit nechtěli, protože se jimpodařilo vybudovat lepší existenci, než měli na Islandu). Mezi navrátilci byla i Olafova manželka. Přestože se deset let neviděli a zažili toho tolik, co jiní za celý život ne, dokázali se k sobě vrátit a žít dál jako manželé. Se svými syny, kteří od nich byli odtrženi hned po příjezdu do Alžíru, se však už nikdy nesetkali.