Knihovna babi dejvické

Spoustu podrobností si Bára sice našla na internetu, protože Dějiny Číny byly moc stručné, ale našla v nich tabulku na převod pchin-jinu do české transkribce. Pchin-jin vymysleli v polovině 20. století Číňané pro přepis čínštiny do angličtiny. V češtině se používá jiná transkripce, podle sinologů nejlépe odpovídá tomu, jak čínština zní. Takže se...

Tentokrát si Bára nic zjišťovat nepotřebovala. To, že se poručík Prendergast stane generálem, si zjistila už po návratu z Indie, navíc jí poslal svou generálskou fotku. Spíš by si chtěla přečíst jeho dopisy, ale tak dobře anglicky ještě neumí...

Tentokrát si Bára potřebné informace našla na internetu.

Mezopotámie babi dejvickou očividně zajímala, protože knih o ní našla Bára plnou náruč, a fakt zajímavých!

Tohle se Báře v minulosti nestalo poprvé, že naletěla nějakému spisovateli, který si minulost upravoval, jak se mu zrovna hodilo. Tentokrát ji zmátl slavný Alexandr Dumas.

Tentokrát měla Bára smůlu. Babi dejvická se asi při své práci historičky s Aloisem Musilem nesetkala, nebo o něm nikdo žádnou odbornou knihu nenapsal. Prostě v knihovně nebylo nic, a Bára se tak musela spokojit s informacemi z internetu.

Tentokrát Bára žádnou odbornou literaturu nehledala. Všechno, co potřebovala, našla ve své faraonské encyklopedii.

V knihovně babi dejvické byly dokonce čtyři užitečné knížky, na které se Bára s nadšením vrhla.

Při průzkumu knihovny babi dejvické narazila Bára na jeden učiněný skvost.

Jako (skoro) každé dítě Bára miluje Asterixe a Obelixe a Egypt si až do své cesty k pyramidám představovala dost podle tohohle komixu. Tak teď už ne...

K francouzské revoluci našla Bára v knihovně babi dejvické knih docela hodně, ale pročetla si jen jednu, protože měla velmi, velmi zajímavý název...

Tohle byla jedna z Bářiných prvních výprav do minulosti, kdy byla spíš fascinovaná tím, že vůbec jde cestovat časem, než hledáním informací o době, ve které se ocitla. Spokojila se tedy s tím, co našla v tatínkově rajčí encyklopedii.

O Indii našla Bára v knihovně babi dejvické celou hromadu knih. Většina ale byla o starověké Indii. Mladší období asi babi dejvickou moc nezajímalo, a tak si spoustu informací o lidech, se kterými se setkala, musela Bára najít ke své nechuti na internetu.

Babi dejvická se sice asi na Japonsko nijak nespecializovala, přesto Bára našla v knihovně čtyři užitečné publikace.

Po návratu z minulosti Bára poprvé ocenila, že mít po ruce celou knihovnu po babičce-historičce je prostě k nezaplacení.

Knížky o Keltech Báru bavily. Trochu s překvapením zjistila, že není Kelt jako Kelt. Nejen že bylo mnoho keltských kmenů, ale velký rozdíl byl taky mezi Kelty žijícími na evropské pevnině a Kelty žijícímí na ostrovech - třeba v Irsku nebo v Británii.

Spoustu informací, které hledala, našla Bára ve své faraonské encyklopedii. Jinak by v knihovně babi dejvické určitě sáhla ještě po nějakých korejských dějinách.

Tentokrát Bára žádnou odbornou literaturu nestudovala, co potřebovala, našla ve své faraonské encyklopedii.

O Leonardovi da Vinci vyšla spousta publikací, ale babi dejvická je nějak neshromažďovala. Jako každý historik pochopitelně o umění něco věděla a vědět potřebovala, proto Bára mezi jejími knihami našla vyloženou bibli dějin umění - desetidílné dílo Josého Pijoana, ke kterému po jeho smrti přibyly ještě další dva díly.

O Marii Terezii a její rodině toho Bára našla v knihovně babi dejvické vcelku dost. Není divu, Marie Terezie byla významná panovnice.

Bára měla opravdu neuvěřitelné štěstí, protože v knihovně babi dejvické našla útlou anglicky psanou brožuku - cestopis síry Olafa. Ne že by ji on snad psal anglicky. Do angličtiny ji jen nějaký dobrák přeložil. A babi jizerská se pustila do překladu do češtiny, jinak by si Bára moc nepočetla.

Přímo o Indiánech babi dejvická žádnou knihu neměla. To na chalupě u babi jizerské, tam jich bylo! Dva divoši, Poslední Mohykán, několik knih o Vinnetouovi... Ale to byla beletrie, ne odborná literatura, a navíc Vinnetou byl prérijní Indián a žil úplně jinde. A tak se Bára musela spokojit s knihou o válkách, které tehdy tam, kam ji atlas zanesl,...

Knihu Josefa Janáčka "Pád Rudolfa II." nakonec Bára odložila, protože vzadu neměla rejstřík, a tak by se jí v ní konkrétní informace špatně hledaly. Co si budeme nalhávat, líná byla.

O Pompejích našla Bára knížky dvě, jednu hodně starou nabitou informacemi, druhou mladší nabitou obrázky.

Fredegarovu kroniku bohuže babi dejvická v knihovně neměla, ale něco Bára přece jen našla.

Masakr v Glencoe je z pohledu skotských i anglických dějin poněkud okrajová záležitost, a tak - jak Bára zjistila - není úplně jednoduché se dostat k nějakým obšírnějším informacím.

O mincích ani o orlojích babi dejvická v knihovně nic neměla, a tak Bára musela vzít zavděk internetem. O husitech a o Jiříkovi našla leccos i ve své faraonské encyklopedii.

Tentokrát si Bára z knihovny babi dejvické přinesla plnou náruč pokladů nejen historických, ale i jazykovědných.

K tomuhle tématu měla babi dejvická poměrně velkou zásobu knih. Něco si ale Bára stejně musela vyhledat na internetu.

K době, ve které se odehrávala trojská válka, toho Bára našla docela dost. A taky zjistila, že spoléhat se na Petišku, byť jsou jeho převyprávěné pověsti úžasné, jako na historický pramen prostě nejde...