Jaro 2025 - 31. bárovka

Bára samozřejmě zná Tři mušketýry, a ne z filmů. Několikrát tu knížku četla u babi jizerské na půdě v seně. A četla i Tři mušketýry po dvaceti letech, kteří ji bavili o něco méně, a dokonce i Tři mušketýry ještě po deseti letech, kteří ji už nebavili skoro vůbec. Ale ten první díl hltala opakovaně, takže toho o d´ Artagnanovi ví hodně. Tedy krom toho, že si Alexandre Dumas spoustu věcí vymyslel, že mu podklady připravoval profesor historie Auguste Maquet, bez kterého by si Dumas asi ani neškrtl, a že oba společně vykradli "Paměti hraběte d'Artagnana, kapitán-poručíka první setniny královských mušketýrů", které sepsal Gatien de Courtilz de Sandras, a které jsou také fiktivní. O skutečném d´ Artagnanovi je tam pravda asi jen to, že se jmenoval d´  Artagnan a soužil u mušketýrů...

17. května 2025 - SVĚT KNIHY

13:00 beseda v sále Pavla Šruta

14:00 autogramiáda na stánku nakladatelství Grada

Podzim 2025 - 32. bárovka

MOŽNÁ ZAČNE PRÁVĚ TAKHLE:

Pod mihotavým světlem lucerny, která se se zoufalou, leč poněkud marnou snahou snažila prozářit temná zákoutí křivolaké uličky, si Bára prohlédla, co má na sobě.

Ty vanilkově žluté šaty s krinolínou, zpod níž čouhaly bílé krajkové bombarďáky, i slamák uvázaným na megamašli pod bradou, znala. Naposledy se v nic ocitla v indické džungli. Rychle prohlédla sukni a našla na ní tytéž pečlivě vyspravené trhliny, které lehounký mušelín utrpěl, když se prodírala roštím k civilizaci.

No to snad ne, hrklo v ní jako ve starých kukačkách. Zase Indie? Copak je v Indii taky takhle hnusné počasí? zažehrala na husté mrholení a chlad, který jí začal zalézat pod nehty. Navíc se zvedl opravdu nepříjemný, studený vítr, který si začal laškovně pohrávat s papíry válejícími se v loužích a blátě. Jeden papír přivál Báře až k nohám.

Hele, noviny! sehnula se pro něj Bára.

Jmenovaly se The Times. A hned pod názvem stálo: Londýn, pátek 29. října 1858.

Páni, zaradovala se Bára, takhle rychle jsem snad ještě nikdy nezjistila, kde a kdy jsem! A zároveň se úplně zatetelila nadšením, protože Londýn 1858, to je paráda! To je OBROVSKÁ paráda! Protože a jelikož někdy v dubnu 1858 propustili poručíka Prendergasta z Indie na zdravotní dovolenou, a i když je to přes půl světa, v říjnu už by dávno mohl být v Londýně a já tu tudíž někde mám spřízněnou duši a hned se jí vydám hledat!

Bára se rozhlédla, jako by měla podle čeho se rozhodnout, kterým směrem se vydá. Oba konce uličky se beznadějně ztrácely v noční tmě a hlubokým tichem rušeným jen šustěním papíru, s nímž si hrál nezbedný vítr, se přibližoval podezřelý pravidelný zvuk. Takové ťap - ťapklap, ťap - ťapklap.

V Báře by se krve nedořezal.

Okamžitě si totiž vzpomněla nejen na psa baskervillského, který je naštěstí v bezpečné vzdálenosti na jakýchsi blatech, ale také na Jacka Rozparovače, který vraždil v Londýně v 19. století, tedy přesně na tom místě a v té době, kde se Bára ocitla, a beze vší pochyby se zrovna blíží, aby se vrhl na svou další oběť.

Jaro 2026 - 33. bárovka

Na italské frontě bojovalo mnoho Čechů, a bojovali velmi chrabře. Bohužel na obou stranách, protože tady působily italské legie, takže - podobně jako u Zborova - tu probíhaly bratrovražedné boje. Do Dolomit se dnes jezdí lyžovat, ale co tam Češi prožívali za války? A co tam prožije Bára? Setká se tam s někým známým? Pokud ano, na které straně to bude?

Podzim 2026 - 34. bárovka

Císař Kchang-si byl nábožensky velmi tolerantní, a tak v Říši středu strpěl i šíření křesťanství. Díky tomu se na jeho dvůr dostal moravský jezuita Karel Slavíček, a dokonce se stal císařovým oblíbencem, protože byl vynikající astronom a hudebník. Z jeho rukou pochází například první plánek Zakázaného města, který vytvořil v roce 1717. Bára, kterou císař daroval jako milou pozornost jedné ze svých oblíbených manželek, odhalí harémové spiknutí, do kterého jsou zapleteni i císařští eunuši. Zamotat se do palácových intrik je ale o život, zvlášť když jste jen malá cizokrajná otrokyně. Naštěstí je tu Jen Ťia-le - tedy Karel Slavíček, kterému se snad podaří Báru z maléru vytáhnout.