Pařížské intriky - D´Artagnan je zrádce!
To, že jsou na francouzském královském dvoře intriky na denním pořádku, ví každé malé dítě, které si přečetlo Tři mušketýry. Ovšem něco jiného je o tom číst a něco jiného je zaplést se do toho, což se Báře podařilo jen proto, že dostala neodolatelnou chuť na cizí pamlsky. Vražd v paláci přibývá a navíc se tu pohybuje muž, který o sobě tvrdí, že se jmenuje d´Artagnan, přičemž Bára velmi dobře ví, že je ve službách kardinála. Bára musí jednat. Připraví na spiklence past, aniž by si uvědomovala, že tím riskuje svůj vlastní život.
Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:
Miluju Veroniku Válkovou a její knihy!
Doufám že bude tolik Bárovek, že je do konce života nepřečtu.
Nejlepší historická série za celá tisíciletí!
Lvhrss, Databáze knih 10. 9. 2025
Ten, kdo si 14. března roku 1844 koupil v Paříži noviny Le Si`ecle, bezpochyby netušil, že se za chvíli začte do předmluvy ke knize, která bude lidi uchvacovat ještě o téměř dvě století později. Také netušil, že o ty dvě století později tu knihu sice budou pořád všichni znát, ale protože budou líní číst, tak se raději podívají na film, který s ní už krom názvu nemá skoro nic společného. Ano, mluvím o Dumasových Třech mušketýrech. Onoho dne - byl to čtvrtek, počasí nevíme - začali vycházet na pokračování v novinách.
Úspěch měli Tři mušketýři fenomenální. Není divu. Tajemný, ušlechtilý Athos, zbrklé, energií sršící, vášnivé a tvrdohlavé mláďátko d´ Artagnan, pohledný intelektuál tající svá milostná dobrodružství Aramis a ješitný hromotluk Porthos, k tomu intriky, čest královny v ohrožení, každou chvíli nějaká šarvátka, milostné pletky d´ Artagnana s jeho bytnou - bože, koho by to neuchvátilo? Už téhož roku vyšli Tři mušketýři knižně, a to nejen ve Francii, ale i v Belgii (no tam to nemuseli překládat, že...). Do angličtiny byli přeložení v roce 1846. Do češtiny v roce 1851. Vydání z roku 1894 doprovodil legendárními ilustracemi Maurice Leloir.
Ilustrace a portrét Maurice Leloira jsou z Wikipedie, z https://www.meisterdrucke.us/artist/Maurice-Leloir.html a z https://mflibra.com/products/1895-rare-book-the-three-musketeers-by-alexandre-dumas-illustrated-by-maurice-leloir?srsltid=AfmBOop9ThLkjY3JXuw81LaD_vaxfMksIkR25S2LHnJXaX3QWhth3afW
Kde se ale tenhle příběh vzal? Alexandre Dumas v předmluvě tvrdí, že čirou náhodou při hledání pramenů pro dějiny Ludvíka XIV. narazil v Královské knihovně Paměti pana d´ Artagnana. A když se pídil po dalších informacích, narazil na Paměti hraběte de La F`ere. Dokonce si matně vzpomínal na signaturu...
Kec mec lívanec. Dumas nikdy v žádné knihovně ani v archivu neseděl. Veškerou heuristiku, tedy vyhledávání informací v pramenech, mu dělal profesor historie August Maquet. Což je u historického románu práce největší. Můžu to potvrdit, bárovky jsou vlatně takové historické miniromány, a když chci, aby reálie seděly, hodiny a hodiny strávím hledáním, jak třeba vypadal železniční vagón v roce 1850, aby to bylo přesně. A to mám internet! Představte si to v době, kdy jediným zdrojem informací byly knihy a dobové dokumenty a muselo se za nimi do knihoven a archivů a ještě jste ani nevěděli, po které knize či listině sáhnout. To nebyly hodiny práce, ale dny a týdny. Bez tohohle by Dumas nenapsal ani povídání o pejskovi a kočičce. Maquet navíc dával dohromady i hlavní dějové linie, a Dumas to pak už jen literárně zpracoval. Takže odhadem 90% práce Maquet, 10% práce Dumas. A myslíte, že Dumas Maquetovi někdy poděkoval? Ne. Nikde ho neuvedl. Proto s ním Maquet přestal v roce 1851 spolupracovat. Mimochodem, není náhodou, že nejslavnější Dumasova díla pochází z doby spolupráce s Maquetem (všechny díly Tří mušketýrů, Hrabě Monte Christo, Paní z Monsoreau...). Ta pozdější prakticky bez výjimky zapadla.
Ovšem, Paměti pan d´ Artagnana opravdu existovaly. Napsal je jakýsi Gatien de Courtilz de Sandras (1644 - 1712) a vyšly v roce 1704. Pan de Sandras sloužil v armádě a později se dostal do vězení, přímo do Bastily. A té tehdy šéfoval pan Besmaux - jeden ze dvou nejspolehlivějších mužů, které kapitán de Tréville doporučil kardinálovi Mazarinovi do jeho služeb, když byla setnina mušketýrů rozpuštěna. Ten druhý muž byl d´ Artagnan. Besmaux se s d´ Artagnanem dobře znal a je tedy možné, že se od něj Sandras mohl leccos dozvědět. Ale fůru si toho také přibásnil, d´ Artagnanův životopis v jeho podání je víc fiktivní než pravdivý. A je otázka, jak moc si to Maquet uvědomoval, když podle něj pro Dumase připravoval podklady pro psaní.
Nádhera! Překrásná čeština. Knihu jsem slupla jak malinu během 2 dnů. Bárovky jsou prostě super! Výborně postavený příběh. Tentokrát až detektivní. Paní Válková, prosím, pište dál! Ehm, a teď jdu nabídnout knihu 12leťákovi.
petra_slunicko, Databáze knih, 12. 7. 2025
