Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Rudolfinská bárovka vyšla poprvé v roce, kdy uplynulo 400 let od smrti císaře Rudolfa. Musím přiznat, já mám toho panovníka ráda. Nebo spíš s ním hluboce soucítím. My ho většinou znám zparodovaného z komediálních filmu jako Svatby pana Voka (tenhle film fakt miluju) a Císařův pekar a pekařův císař (tenhle film fakt nemiluju, protože z něj Werichova snaha zavděčit se soudruhům přímo odkapává). A tak je Rudolfův obraz v představách většiny lidí zredukován na podivína, který se zabývá uměním, kdekterý podloudný alchymista mu věší bulíky na nos a komoří ho podvádějí a podvádějí. Svým způsobem to byla pravda, ale jen posledních pár let života, kdy se naplno projevily jeho duševní problémy - bipolární porucha osobnosti, paranoia, sociální fóbie... Dnes by pěkně zobal psychofarmaka a v pohodě vládl. A dobře by vládl. Uvědomme si, že byl panovníkem v českých zemích, kde vedle sebe žili katolíci a nekatolíci, a ono se mu to tu nemydlilo (narozdíl třeba od Francie, kde se to mydlilo až hrůza). A nemydlilo se mu to tu proto, že to prostě zvládal, uměl se domluvit. Ve fotogalerii je můj oblíbený Rudolfův portrét, když mu bylo dvacet šest let. Krátce předtím zdědil trůn. Je to velmi hezký muž vědom si svého majestátu. Jeden by brečel, když si uvědomí, jak se na něm později všechny možné choroby podepsaly.