Ať žije Mikuláš
Přemýšlela jsem, jestli mám zase zkusit ve třídě udělat anketu. Ale posledně mě Jílek s anketou poslal na horoucí skálu. To říká babi jizerská a můžu to říkat i před rodičema. Jílek to řekl jinak. No tak jsem si řekla, že s anketou ještě počkám. Stejně bych se asi zase dozvěděla, že se ženil Santa Klaus. A ten mě právě štve. Kdykoliv zapneme televizi, v reklamě jede červenej kamión s kokakolou, kterou do něj naložil tlustej přerostlej trpaslík v červeném a s dlouhejma bílejma fousama. A stejnej týpek je různě za výlohama a tak. Ale on k nám přece vůbec nepatří! Zkoušela jsem to zjistit, a našla jsem, že kokakola Santu Klause používá při reklamě od roku 1931. On teda existoval už dřív, ale ne u nás, ale třeba v Anglii a v USA a v Kanadě, asi teda tam, kde se mluví anglicky. V Rusku mají dědu Mráze. Ale u nás je Svatý Mikuláš. Mamka mi říkala, že Klaus je vlastně zdrobnělina z Mikuláš, protože Mikuláš se řekne latinsky Nicolaus a je to řecké jméno. No tak to teda nechápu, proč se to pak říká latinsky. No ale z toho Nicolaus že je Klaus, takže Santa Klaus a svatý Mikuláš asi původně byli to samé. Jenže svatý Mikuláš není přerostlý trpaslík. Byl to biskup, takže by neměl nosit červené kalhoty, ale takovou tu dlouhou bílou košili a přes ní něco, co vypadá jako pončo, ale není to pončo a je to z nějaký drahý látky, třeba z brokátu. A na hlavě by měl mít mitru, to je taková vysoká jakoby čepice, a v ruce berlu. Ale ne berlu jako když má někdo zlomenou nohu, tahle berla je vlastně takový dlouhý klacek a na konci je to zatočené. Když byl Mikuláš ještě naživu, což je hodně dávno, tak prý se mohlo stát, že když byla nějaká rodina hodně chudá, tak prodala děti do otroctví. No a Mikuláš prý takovým rodinám tajně házel peníze do okna, aby děti prodávat nemuseli. A tak z toho pak vzniknul zvyk, že se lidi převlíkají za Mikuláše a roznášejí dárky dětem. Když jsem byla malá, tak jsme se vždycky večer, když mělo být Mikuláše, sešli s tetou Mirkou a strejdou Víťou a bratrancema, a dospělí se pak začali NENÁPADNĚ vytrácet, až s náma zůstala buď jenom moje mamka nebo teta a najednou přišel, PŘEKVÁPKO, Mikuláš (můj táta), čert (strejda Víťa) a anděl (buď teta nebo mamka) a dávaly se dárky. Myslím, že nás takhle napálili asi dvakrát, jako že jsme jim to věřili, a když se pak zase dospěláci NENÁPADNĚ vrátili, tak jsme jim vyprávěli, jak tu byl Mikuláš, a oni říkali, že je škoda, že ho propásli. Pak už jsme jim to nevěřili, tak si na nás půjčovali kolegy z práce. Což vydrželo asi taky dva roky. Pak už jsme jim to nežrali vůbec, takže na Mikuláše dostanu jenom nějaké sladkosti a ponožky nebo rukavice a čerti k nám nechodí. Ale ve staré škole jsme s Terezkou a Mikuláškem chodili dělat Mikuláše a čerta a anděla prvňáčkům a vedle do školy, a to mě bavilo. Akorát jsem vždycky chtěla být čert, jenže Terezka měla hezčí masku, tak jsem musela být anděl. Protože Mikulášek byl pochopitelně Mikuláš. A líbí se mi potkávat Mikuláše a čerty a anděly, když se jde pátého po setmění po ulici. Jednou jsem jich napočítala šestnáct. No není to lepší než uřvanej Santa Klaus?