Děj

Historické události:

r. 63 byly Pompeje zasaženy zemětřesením.

Ve volbách v roce 79 skutečně kandidoval do úřadu duumvira jeden z Holconiů, který již předtím jednou duumvirem byl, a Quintus Bruttius Balbus

23. června 79 zemřel císař Vespasianus.

24. srpna 79 došlo k výbuchu Vesuvu.

Fikce:

Vymyšlená je celá rodina Lolliů i detektivní zápletka.

Reálie:

Volby

Volební i jiné nápisy jsou buď skutečné nebo (v případě volebních nápisů) vytvořené podle reálných předloh. Zdi sloužívaly jako reklamní plochy nejen během voleb, ale i třeba k oznámení, že se budou konat divadelní či jiné hry. Když bylo potřeba volné plochy, staré nápisy se překryly novou vrstvou omítky a psalo se na tu. Existovali profesionální malíři písma, ale spousta nápisů je vytvořena i neprofesionály.

Kandidát do vyšších úřadů musel v Pompejích splňovat následující podmínky: svobodný původ (tj. narozen svobodnému člověku, takže propuštěncův syn ještě kandidovat nemohl, vnuk již ano), občanství, bezúhonnost, určitý majetek (např. duumvir do městské pokladny přispíval částkou 10 000 sesterciů, přičemž úřady pochopitelně placené nebyly), a rok před kandidaturou nesměl vyvíjet žádnou činnost, která by se dala označit jako "kupování hlasů" (rozdávat dárky, pořádat hostiny pro lid, zvát si domů na návštěvu více než devět lidí atd.).

Politický systém

Protože byly Pompeje římskou kolonií, byl jejich politický systém "zmenšenou kopií" toho římského. Duumvirové byli obdobou konzulů, quinquenalové volení jednou za pět let byli v podstatě římští censoři s obdobnými povinnostmi (provádění majetkového censu a kontrola složení městské rad). Senátu odpovídala pompejská městská rada, jejíž členové se nazývali decurioni a stejně jako senátoři byli ve funkci doživotně, pokud nespáchali zločin. Městskou radu doplňovali quinquenalové (stejně jako senát censoři).

Říkalo se, že je jednodušší stát se v Římě senátorem než v Pompejích decurionem.

Jména

Stejně jako Římané z vyšších vrstev i Pompejané mívali většinou tři jména - jméno osobní, jméno rodové a jméno rodinné nebo přezdívku. To platí pouze pro muže. Chlapec dostal při narození jméno osobní (např. Gaius), všichni muži tohoto rodu nosili stejné jméno rodové (např. Lollius). Byl-li rod rozvětvenější, nosili všichni příslušníci jedné větve také stejné jméno rodinné (např. Publius Cornelius Scipio). Jinak se na třetím místě mohla ocitnout i přezdívka, čestné označení (Gnaeus Pompeius Magnus) nebo u propuštěnců jejich původní otrocké jméno, přičemž první dvě přebírali po pánovi (Gaius Lollius Rufus).

Horní hranice počtu jmen nebyla určena (Publius Cornelius Scipio Aemilianus Africanus Minor Numantinus = Publius je jméno osobní, Cornelius jméno rodu, do nějž byl adoptován, Scipio jméno rodiny, do níž byl adoptován, Aemilianus znamená, že byl adoptován z rodu Aemiliů, Africanus na počest vítězství nad Kartágem, Minor znamená mladší, neboť jeho adoptivní děd se jmenoval také  Publius Cornelius Scipio Africanus, Numantinus na počest vítězství nad hispánskou Numantií).

Ženy mívaly pouze jméno rodové, takže všechny ženy narozené v rodě Lolliů se jmenovaly Lollia. Pokud byla žena pouze jedna, neřešilo se nic. Když byly dvě, označovaly se jako "mladší" a "starší" (Lollia Maior, Lollia Minor). Od tří výše se skutečně číslovaly (Lollia Prima, Lollia Secunda, Lollia Tertia atd.)

Všechna jména užitá v knize jsou krom jednoho reálná.

1. Jména otroků jsou buď existující řecká jména (Kýros, Kreon, Kerberos, Kotos, Issos, Seléné), nebo latinská slova (Talpa, Alba, Flava, Ater, Niger, Fuscus, Furvus), nebo jména doložená z pompejských nápisů (Spendusa, Laudica, Vibius, Mulvia)

2. Jména svobodných osob jsou buď zcela reálná (Aulus Umbricius Scaurus, Stephanus, Numerius Popidius Priscus, Quintus Bruttius Balbus), nebo složená z existujících rodových pompejských jmen (Holconius, Popidius, Lollius), k niž byla přiřazena běžná jména osobní (v případě Gaia Lollia je doložen Gaius Lollius Fuscus).

3. Vymyšlené je jméno Bastethotep, nicméně podle vzoru běžných egytských jmen zakončených na -hotep (Amenhotem, Iahhotem, Ptahhotep). Tato jména jsou unisex, tj. nosily je dívky i chlapci, znamenala "ten a ten bůh je spokojený". Bastethotem = Bastet je spokojená.

V jednom z nápisů  na Ulici hojnosti se objevuje jméno Lollius v akuzativu (Lollium).

Peníze

1 aureus (zlato) = 25 denariů (stříbro) = 100 sesterciů (stříbro či mosaz, bronz, během doby se lišilo) = 400 asů (měď)

Nejběžnější mincí byl sestercius a v sesterciích se také nejčastěji udávaly hodnoty.

V tabulce jsou uvedené ceny některého zboží z doby výbuchu Vesuvu, ale bohužel si nevzpomínám, odkud jsem to opsala a nemohu uvést zdroj.

Výše platů a ceny nemovitostí a otroků ze 2. stolení n.l., tedy o něco pozdější (in: Hošek, R., Marek, V.: Řím Marka Aurelia, Praha 1990)

Výrobní postupy

Jak výroba omáčky garum, tak postup při praní tog je autentický. Co se prací ve valchářství týče, v jednom dokumentu BBC jsou valcháři mylně situovány do bývalého impluvia (viz foto v sekci "Místo"), kde se pralo nejjemnější prádlo, a to se samozřejmě pralo ručně, nikoliv nohama. Navíc v impluviu by valcháři při svém "tanci" neměli dostatečnou oporu a praní by tak bylo neefektivní.