Ahoj Báro, moc tě obdivuji. Právě včera jsem tvůj příběh z Terezína četla asi do půlnoci a teď ho jdu dočíst. Kdybych se dostala do Terezína já, tak bych ani neutekla těm ghettoušům. Jediný v čem bych asi měla výhodu by bylo, že jsme ve škole četli tu knihu Hanin kufřík takže kdybych fakt nastoupila do toho vlaku tak bych potom co by jsme dojeli věděla kam jít. Bohužel bych předtím:
1) Byla rozstřílena Ghettoušema
2) Umřela hlady
3) Umřela pádem z trámu na půdě
4) Umřela pádem z okapu kasáren
5) Umřela strachy
A dalších tisíc důvodů.
Doufám Že se máš dobře a věřím, že brzy přijdeš na to jak Atlas funguje. S pozdravem tvá fanynka Nela :)

Dobrý den paní Válková,
chtěla jsem Vám jen poděkovat za to, že píšete tak úúúúúúúúúúúžasné knížky. Bárovku mi koupila babička asi když mi bylo devět a od té doby na ně nedám dopustit. Sice se s nimi občas musím schovávat, abych nedostala sekec, že mám číst radši Shakespeara a že ve svých téměř šestnácti Bára nepatří do mé kategorie, ale vůbec mi to nevadí. Bárovky jsou prostě skvělý a já se k nim moc ráda vracím. Navíc se mi líbí, jak jste milá a narozdíl od jiných autorů takhle odpovídáte svým fanouškům. Chtěla jsem se ještě zeptat na dvě otázky. Dokážete říct, kterou Bárovku máte nejraději? A jak moc je těžká latina? Dala jsem se na dráhu samouka a někdy bych nejradši mrskla učebnicí do kouta.

moc Vám děkuji nejen za odpověď, ale také za to, že jsem díky Vašim knihám párkrát zabodovala v olympiádách, o testech z dějepisu ani nemluvě :) S pozdravem, Anna Myšáková

Milá Aničko,
protože jste na sebe prozradila, že věkem patříte mezi mé studenty, dovolím si Vás tedy stejně jako je oslovovat křestním jménem, ale zároveň Vám vykat. Přecejen už jste mladá dáma.
Jsem vážně ráda, že moje knížky čtete už sedm let. To je pro mne velké ocenění. Vždycky mne potěší, když zjistím, že si je vychutnávají i jiné věkové kategorie než, jak se říká, "primární cílovka" - takže i rodiče a prarodiče té primární cílovky. Mám i čtenáře kolem osmdesátky. Ujišťuje mne to v tom, oč se snažím, tedy že ty knihy mají více rovin, a lidé různého věku, tudíž i různé míry životních zkušeností, si tam tedy mohou najít svou rovinu.
Taky jsem moc ráda, že Vám knížky pomohly při studiu a při olympiádách. to je taky moc hezké.
Nu a nyní k Vašim otázkám.
Protože jsem si Vás zařadila mezi své studenty, musím Vám opravit češtinu. Na otázku se nemůžete zeptat (leda že byste se ptala "na co jsi se to ptal"?). Otázku zásadně klademe. A te´d k tomu, na co jste se chtěla zeptat.
Nedokážu říct, kterou bárovku mám nejraději. Obvykle tu, kterou zrovna píšu. To je, jako kdybyste se zeptala nějaké maminky, které své dítě má nejraději.
A k latině - no, mně přišla snazší než angličtina, protože je velmi logická a gramatikou hodně podobná češtině (sice má jen šest pádů, ale pořád paráda proti angličtině, kterou musíte skládat jako dřevěné kostky). Ale jako každý jazyk je na samostudium těžká, pochopitelně. Jazyk je o komunikaci, čili nejlépe se opravdu učí "naživo". Ovšem stojí to za to. Čím lépe člověk umí latinsky, tím lépe mu jdou ostatní jazyky, aniž by pro to musel hnout prstem. No a taky se tím dá dost dobře frajeřit, že, protože anglicky umí každý hejhula aspoň trochu, ale latinsky? Cha.
Takže, až zase budete mít chuť mrštit učebnicí z okna (a je to zcela legitimní chuť), řekněte si spolu s Bárou PERFER ET OBDURA, HIC LABOR TIBI OLIM PRODEST, a vytrvejte. Nebo se zkuste zeptat, jestli nemáte v okolí někoho, kdo by Vás soukromě učil.
Držím palce
Veronika Válková

Mockrát Vám děkuji, jak za opravu mé chybné větičky, tak za tak milá slova!
Anička Myšáková

Dobrý den, paní Válková, občas sleduji Vaše příspěvky na facebooku, na který máte odkaz i tady na stránkách a chtěla bych se zeptat, kdo byla ta postava, která vystupuje v Terezínském ghettu, a Vaši knihu četla?
Děkuji předem za odpověď a doufám, že moje otázka není příliš troufalá.

Byl to pan Jiří Brady.

Děkuji.

Dobrý den, paní Válková.
Chtěla bych se vás zeptat kolik času Vám zabere napsat Bárovku a za jak dlouho nakreslí pan Kopl ty nádherné obrázky.
S pozdravem Klára Vymazalová

Milá Klárko,
to tuhle otázku není jednoduchá odpověď. Napsat bárovku totiž neznamená jen sednout k počítači a ťukat. Když mám dobrý den, zvládnu i patnáct stránek. Jenže to je až to poslední. Nejdřív se musí vymyslet příběh, a ten musím mít vymyšlený už ve chvíli, kdy s nakladatelstvím vybíráme bárovky na další dva - tři roky. Ale některé nápady nosím v hlavě mnohem déle. Pak si musím sehnat podklady, nastudovat reálie, protože někdy jde o opravdu důležité detaily, které ale člověk běžně neví. Teď například pracuju na příběhu, který se odehrává v Koreji, ale figuruje tam také japonské válečné loďstvo. Zjistila jsem, že potřebuju vědět nejen, jak vypadá taková japonská válečná loď z roku 1597 zvenčí, ale i zevnitř. Kvůli asi dvěma stránkám v knížce. Musela jsem propátrat řadu zdrojů i v angličtině, a stejně jsem se pak musela spokojit s nákresy s japonskými titulky a strávila jsem tím celý víkend. Takže od nápadu k odevzdání rukopisu jsou to nejméně dva roky, často i víc.
Co se týče obrázků pana Kopla, tak to se zeptej jeho. Já mu připravuju podklady, aby věděl, jak v té době vypadalo oblečení, zbraně, zbroj, nábytek, prostě všechno, co by mohl potřebovat, a on pak už "jen" kreslí. Ale kolik to dá práce, to je otázka na něj. Určitě Ti rád odpoví, tady máš kontakt:
https://petr-kopl-ilustrator.webnode.cz/kontakt/

Moc Vám děkuji za odpověď paní Válková