Milá Klárko,
to tuhle otázku není jednoduchá odpověď. Napsat bárovku totiž neznamená jen sednout k počítači a ťukat. Když mám dobrý den, zvládnu i patnáct stránek. Jenže to je až to poslední. Nejdřív se musí vymyslet příběh, a ten musím mít vymyšlený už ve chvíli, kdy s nakladatelstvím vybíráme bárovky na další dva - tři roky. Ale některé nápady nosím v hlavě mnohem déle. Pak si musím sehnat podklady, nastudovat reálie, protože někdy jde o opravdu důležité detaily, které ale člověk běžně neví. Teď například pracuju na příběhu, který se odehrává v Koreji, ale figuruje tam také japonské válečné loďstvo. Zjistila jsem, že potřebuju vědět nejen, jak vypadá taková japonská válečná loď z roku 1597 zvenčí, ale i zevnitř. Kvůli asi dvěma stránkám v knížce. Musela jsem propátrat řadu zdrojů i v angličtině, a stejně jsem se pak musela spokojit s nákresy s japonskými titulky a strávila jsem tím celý víkend. Takže od nápadu k odevzdání rukopisu jsou to nejméně dva roky, často i víc.
Co se týče obrázků pana Kopla, tak to se zeptej jeho. Já mu připravuju podklady, aby věděl, jak v té době vypadalo oblečení, zbraně, zbroj, nábytek, prostě všechno, co by mohl potřebovat, a on pak už "jen" kreslí. Ale kolik to dá práce, to je otázka na něj. Určitě Ti rád odpoví, tady máš kontakt:
https://petr-kopl-ilustrator.webnode.cz/kontakt/

Moc Vám děkuji za odpověď paní Válková

Dobrý den paní Válková, chtěla bych vám moc poděkovat za bárovky a doufám že Báru neomrzí cestování do minulosti. Mějte se Dobře Alena Dostálová

Báru? A omrzet cestování do minulost? Kdepak. Takhle chvíli doma sedět na zadku kdyby chtěla, kdo to má stíhat psát? Moc děkuju :)

Dobrý den, paní Válková, chtěla jsem se Vás zeptat, kolik ještě plánujete napsat bárovek, protože u ankety na úvodní stránce je napsáno, že všechny napsat nejdou, tak by mě zajímalo, jestli jich bude už jenom tak málo.
Děkuji předem za odpověď

Milá Lucko,
plánuju jich ještě aspoň padesát. Možná víc. Záleží na tom, kdy Báru přestane bavit cestovat do minulosti a kdy děti přestane bavit bárovky číst. Ale ediční plán v nakladatelství se dělá vždycky maximálně na 2 - 3 roky. Proto teď řešíme jen tituly, které by byly v tom nejbližším plánu. A zhruba za dva roky budeme zase řešit další. VV

Milá Veroniko, doufám že se máš dobře a zvládáš Koronavirus. Učila jsi mojí mamku latinu :-) (Gympl na pražačce, říkala že jsi ji učila někdy když jsi tam začínala ) svět je malý. Moje první Bárovka byla Mezi indiány, hned jsem se zamilovala a četla ji pořád dokola, pořád hlídám jestli už nevyšla další. Četla jsem úplně všechny (doma mám všechny až na 1 díl Marie Terezie, ten jsem měla z knihovny) a spoustu jsem se z nich naučila. Včera jsem požádala o členství takže se těším na bonusy. Chtěla jsem se zeptat jestli by jsi mi řekla tvůj email, chtěla bych ti napsat delší zprávu a uplně nechci aby si ji každý mohl přečíst . Takže DÍKY MOC ZA BÁROVKY at jich vyjde ještě co nejvíc, předem díky za odpověd, měj se dobře. Ema Hrušková (13 let)

Milá Emo,
můžeš mi napsat soukromě přes formulář v sekci "Napište nám". Možná Ti to bude připadat trochu staromilské, ale to, že jsem učila Tvoji maminku, není důvodem k tomu, abys mi tykala. Kdybychom byly třeba teta a neteř, tak si samozřejmě tykat budeme, nebo kdybychom se znaly od Tvého narození a já bych s Tvými rodiči měla blízké přátelské vztahy. Ale takhle jsme dvě cizí osoby a je vrcholně nevychované, když výrazně mladší osoba té starší tyká, aniž by jí to ta starší nabídla. Na takové věci máme pravidla, a ta pravidla se jmenují ETIKETA. Takže pro Tebe - stejně jako pro všechny ostatní čtenářky a čtenáře - jsem paní Válková a vykáš mi. Veronika Válková

Ahoj Báro,
měla bych na tebe jednu, možná trošku zvláštní, otázku.
Mohla bys mi prosím prozradit, jaké oblečení nosila Žoržín, se kterou ses setkala v knize ,Boj o Ameriku-Nečekané setkání'? Třeba i barvu nebo podobné detaily, kdybys byla tak moc hodná.
Moc by mě to zajímalo.
Samé jedničky a spoustu dalších prožitých dobrodružství Ti přeje
Adéla Vobořilová

Ahoj, Aduš, no takový jednoduchý, ona nebyla moc bohatá, tak teda jestli si to budu ještě pamatovat.
Nosila takovej bílej čepec s krejzlíkem, to by sice nemusela protože nebyla vdaná ale nosila kvůli práci aby jí nelezly vlasy všude možně. Pak měla sukni takovou nějakou modrošedou proužkatou, taková barva aby nebylo moc vidět, kdyby se to ukecalo, a někdy ale tmavohnědou. A zástěru. No a pak košili a přes ní kabátek takovej vypasovanej a ten byl takovej středně hnědej. Když se podíváš na fotky šatů paní Chateové, které ušila paní Válková na panenku, tak střihově je to skoro stejný, jen jiné barvy a míň kvalitní látka, ale to na panence nepoznáš.