Vážená paní Válková, dnes mi má dcera Alenka ukazovala kostýmy na panenky, které jste vytvořila a máte můj upřímný obdiv. Jste nadaná a tvůrčí osobnost, šaty jsou prostě nádherné a tak pečlivě vypracované. Jsem nadšená z Vaší tvorby a moc Vás obdivuji. Děkujeme za Vaše knihy, jsme Vaše fanynky :)
Přejeme Vám i celé Vaší rodině hlavně zdraví a inspiraci pro další knihy.
Dostálovi.

Milá paní Dostálová,
moc děkuji za potěšující zprávu. Jsem moc ráda, že Vám moje knihy dělají radost - snad tomu tak bude i nadále.

Dobrý den paní spisovatelko,
Dnes jsem dočetl první díl: Družníci. Bylo to úžasné, promyšlené a hrozně zajímavé. Ale nemůžu si pomoct. Je to takové o hodně jiné než knížky o Báře. Takové vážné a někdy mi z toho naběhla husí kůže. Třeba když se probudil démon v Érahartiho hlavě. Moji nejoblíbenější družníci jsou Sian, Tankred a Arnwald. A samozřejmě Caradac. Jen je mi takové divné, že jsem před tím o žádné Adam Andres neslyšel. A přitom jste vymyslela nádherný a zajímavý svět s vlastními pravidly, bohy atd. Příběhy družníků byly úžasné. Vy byste měla být někde vedle Rowlingové a Tolkiena. Wetemaa by měla být zfilmovaná, prodávali by se kýčovité postavičky a trička a spousty dalšího. Jsem v polovině Cest družníků a jsem napnutý jako struna. Promiňte asi jsem se moc rozepsal. Jen se vás chci zeptat kolik je družníkům let? U někoho jsem to stačil hlídat, ale u někoho ne. Třeba Morcantovi je myslím 34 a Haraldovi 8.
Přeji hezký den.
Adam Zabloudil

Milý Adame, to jsem ráda, že Tě Wetemaa chytla. Jsi v zásadě asi třetí generace, která ji čte, a to je pro knihu samo o sobě velký úspěch. Možná jsi o Adamovi Andresovi ještě neslyšel, protože je Ti teprve třináct, ale ve fantasy komunite je to jméno známé. Co se věku družiníků týče, tak Morcant je z nich nejstarší, ten je věkem vrstevník krále Gudleifra. Harald je nejmladší, z družiníků jsou mu věkově nejblíž Waltheri a Veselý Reiulf - až se knih rozjede a dostanou se s Morcantem do Gudleifrových služeb, tak už bude Haraldovi asi šestnáct. Ostatním je mezi dvaceti a třiceti, kolem pětadvaceti. Myslím tím v době, kdy už budou na Gudleifrově dvoře.
Co se toho zfilmování týče... Ano, bylo by to krásné, ale trochu se bojím, že by to nemuselo být podle mých představ. Když pomyslím, že by družiníky hráli herci, kteří by jim nebyli vůbec podobní, vstávají mi vlasy na hlavě.
Budu ráda, když mi napíšeš, jak se Ti líbila celá kniha.

Děkuji moc za odpověď, paní Válková. Rád Vám potom napíšu jak se mi kniha líbila. Zatím jsem nadšený. A máte pravdu s tím filmem. Už se mi to taky párkrát stalo, že jsem četl knihu, představoval si postavy a pak viděl film, kde postavy vypadali úplně jinak. Všiml jsem si, že tady dole máte nějaký odkaz na stránky Wetemay. Zítra se na něj podívám.
Adam Zabloudil

Ahoj Báro, chtěla jsem se tě zeptat zda jsi tenkrát v Terezíně neviděla takovou zeď na které byly díry od kulek. Myslím že to byla část hradeb. Popravovali tam totiž Židy a spoustu dalších lidí. Popravili tam taky bratra mého pradědečka a tak mě zajímalo jestli si ji neviděla. On sice nebyl žid, ale pracoval v odboji a proto ho zabili. Asi se taky vydám vstříc rodinné historii jako ty. Doufám že už si na něco zajímavého přišla :)
Díky
Nelča

Ne, to jsem neviděla... Toje mi teda líto že tam Tvého pradědečka zabili.

Milá Nelo, Bára tuhle zeď vidět nemohla. Popravy se totiž konaly v Malé pevnosti, která sloužila jako vězení gestapa, ale Bára byla ve Velké pevnosti, která sloužila jako ghetto - to je vlastně městečko Terezín. Obojí tvoří jeden obranný systém, ale je to od sebe vzdáleno asi 10 minut chůze. Pokud se do Terezína někdy vydáš, tak Ti při prohlídce Malé pevnosti to popraviště ukážou a určitě by Ti dovolili položit tam kytičku.

Dobrý den, vaše knížky čtu už od roku 2017 a pořád mě velice baví a doma mám asi půlku vašich knih. Napadlo mě, jestli by se Bára mohla někdy ( třeba jen na otočku jako se dostala třeba do olivového háje v knize o Ševětíně) do srpna roku 1968. Určitě by to hodně lidí ocenilo.
S pozdravem
Anna

Milá Aničko,
Bára se může dostat úplně kamkoliv. Otázka je, kterou cestu vybereme pro knižní zpracování. A já jsem v tuto chvíli pevně rozhodnutá, že nic po roce 1945 vydávat nebudeme, protože nechci, aby byly Bářiny příběhy zpolitizované, což by u těchto témat hrozilo.